Pasov - Památník obětem nacismu

Pomník sestává z šesti identických zašpičatělých sloupů z rezavé oceli (výška: 7,4 m), které jsou v horní části spojeny dalšími třemi horizontálně položenými ocelovými hranoli, čímž vzniká současně obraz věže i mříže. Vež se nachází mezi dvěma smutečními vrbami. Součástí pomníku je také žulový kvádr, nacházející se zhruba pět metrů před ocelovou věží, s nápisy na přední, svrchní a zadní straně. Kvádr je s věží propojen chodníkem z žulových panelů. Celá kompozice pokračuje schodištěm vedoucím dolů k řece Inn.

Pomník byl odhalen v neděli 10. listopadu 1996, 51 let po konci druhé světové války a v den 58. výročí Křišťálové noci. Během slavnostního aktu na nábřeží řeky Inn promluvili bavorský ministr financí Erwin Huber, vědecký ředitel berlínského "Památníku odboje proti nacismu" prof. Dr. Peter Steinbach, starosta města Pasov Willi Schmöller a dále zástupci pasovských křesťanských církví a straubingské židovské obce.

Wolfgang Kirchmayr, nar. v roce 1943 v Theningu v Horním Rakousku, je rakouský rytec, sochař a vysokoškolský učitel. V letech 1961 až 1965 pracoval jako rytec kovů v Bregenzi, Linci a v Bonnu. V letech 1965 až 1968 studoval na vyšší odborné škole v Pforzheimu a stal se sochařem na volné noze. V roce 1974 obdržel cenu Horního Rakouska za výtvarné umění. Od roku 1973 vyučuje na Univerzitě umělecké a průmyslové tvorby v Linci, od roku 1983 působil jako učitel vývoje trojdimenzionálních forem a nauky o materiálech, v roce 2000 získal profesuru a stal se děkanem. Od roku 2005 působí jako emeritní profesor. 

Kirchmayr vystavoval svá díla v rámci skupinových i samostatných výstav v Rakousku, Německu, Dánsku, Norsku, Polsku, Španělsku a Portugalsku a získal za ně řadu ocenění. Je členem oborového sdružení hornorakouských výtvarných umělců a uměleckého sdružení MAERZ. Žije a pracuje v obci Scharten.

V září roku 1947 obdržel tehdejší starosta města Pasov Heinz Wagner žádost na přejmenování "nějakého pasovského náměstí či ulice (Ludwigsplatz, Ludwigstraße) na ‚Náměstí obětí fašismu’", kterou podala Ústřední kancelář pro bývalé politické vězně koncentračních táborů a pro politicky pronásledované. Ještě týž měsíc bylo městskou radou jednomyslně schváleno zřízení pomníku obětem fašismu na náměstí Ludwigsplatz. K realizaci tohoto záměru ale už nikdy nedošlo.

O tématu se začalo znovu diskutovat až v roce 1983, když s žádostí o zřízení památníku či pomníku pro oběti nacismu v Pasově přišlo městské sdružení mládeže Stadtjugendring Passau. Vznikla "Iniciativa památník u Nibelungenhalle" a návrh pomníku od pasovského sochaře Wilfrieda Kleina. Iniciativa nabídla městu, že zaplatí náklady na zřízení pomníku, který mu daruje. Kulturní výbor města ovšem tuto nabídku odmítl s odůvodněním, že oběti nacismu již mají pomník na hřbitově ve čtvrti Innstadt.

Diskuze znovu ožila v říjnu 1993 v souvislosti s žádostí městského rady Franze Hubera (za stranu Studenten für Passau), který požadoval splnění usnesení městské rady z roku 1947 v nejkratším možném termínu. Ještě týž měsíc bylo rozhodnuto o zřízení památníku obětem nacismu. Za místo pro památník bylo po četných diskuzích zvoleno nábřeží Innu. Na podobu památníku byla vypsána soutěž, na jejímž základě předložila porota v roce 1995 městské radě šest návrhů. K realizaci byl nakonec vybrán návrh Wolfganga Kirchmayra.

48°34'22.1"N 13°27'48.1"E