Oberilzmühle

Překlad článku:

Passauer Neue Presse, 10. 10. 1983

Odhalení památníku koncentračního tábora

SPD Salzweg-Straßkirchen nechala z iniciativy S. Kufnera postavit památník.

  Salzweg. Víte nebo věděli jste, ptal se v periodiku Salzweger Blatt z března 1979 místní radní Sepp Kufner, že před téměř 40 lety byla v dnes hojně navštěvované rekreační oblasti Oberilzmühle pobočka koncentračního tábora Mauthausen (Horní Rakousko)? Mnoho občanů tehdy reagovalo jasným ne. Od té doby však místní sdružení SPD Salzweg-Straßkirchen usiluje o to, aby byl v Oberilzmühle postaven památník, který by tuto nešťastnou dobu připomínal. Hnací silou této iniciativy byl od počátku místní radní Sepp Kufner, který dlouhodobě žije blízko Oberilzmühle, v oblasti lidově zvané „Au“, a který tak mohl tehdejší dění velmi pozorně sledovat.

V Oberilzmühle bude příští sobotu 15. října odhalen pomník. K jeho realizaci vedla nesnadná cesta. Výkonný výbor SPD totiž nejdříve přišel s nápadem, aby byl pomník umístěn přímo na skále u elektrárny. Karl Mader z Englburgu, který byl realizací pověřen, považoval toto místo za nejvhodnější. Vlastník pozemku technické služby Pasov k tomu měl ale výhrady. Údajně je tuto plochu potřeba zachovat pro další stavební využití. SPD pak začala hledat jinou lokalitu.

Za podpory stavebního výboru obce Salzweg a starosty se podařilo najít vhodné místo na pozemku Wilfrieda Schenka v Oberilzmühle. Nato se Karl Mader pustil do práce a vytvořil pomník z bludného balvanu. Na tento kámen byly připevněny železné kříže, které symbolizují uvěznění. Ručně kované železné kříže vyrobila firma Juhass ve Willhartsbergu. Program prostého slavnostního odhalení začíná ve 14 hodin, kdy hosty přivítá předseda SPD Salzweg-Straßkirchen Günther Kastenhuber. Následovat bude zdravice starosty Salzwegu Georga Knona. Poté vystoupil místní radní Sepp Kufner s krátkým příspěvkem o historii koncentračního tábora Oberilzmühle.

Církevní obřad provedou pastor Weiß z katolické církve a pastor Fischer z evangelické církve. Za zástupce Svazu pronásledovaných nacionálně socialistickým režimem promluví Hans Weber z Regensburgu. Na závěr zazní píseň "Wir sind die Moorsoldaten" od Seppa Flecka. Tato píseň vznikla v koncentračním táboře Emsland. O hudební doprovod se postará Trachtenkapelle Straßkirchen.

Na vzniku pomníku se finančně významně podílela SPD, obec Salzweg a soukromí dárci. Za tímto účelem byla otevřena veřejná sbírka u Sparkasse Passau (č. účtu 140582). Potvrzení o daru získají dárci na vyžádání. Slavnostní odhalení, na němž bude přítomen i Bavorský rozhlas, proběhne za každého počasí. Účast přislíbili také bývalí vězni koncentračního tábora Oberilzmühle.

Překlad článku:

Passauer Neue Presse z 8. května 2020.

Osvobození z pobočného koncentračního tábora Oberilzmühle

Brutalita i ochota pomoci: vzpomínky z pamětní knihy obce Salzweg

Autor: Theresia Wildfeuer

Salzweg. Pomník na parkovišti bývalé restaurace u přehrady před elektrárnou Oberilzmühle připomíná oběti pobočného tábora Oberilzmühle. Pod přísným dohledem příslušníků SS zde pracovali vězni z koncentračních táborů Dachau a Mauthausen. Tábor byl postaven v roce 1941 (sic!) a 2. května jej osvobodili Američané. Sepp Kufner z Oberilzmühle sepsal své vzpomínky a rozhovory s vězni, dozorci, zaměstnanci, stejně jako místními obyvateli v pamětní knize obce Salzweg z roku 2002.

Arno Fischer, generální ředitel společnosti Rhein-Main-Donau AG, koupil od města Pasov pozemek Oberilzmühle, v té době statek s pilou, aby zde zřídil výzkumné středisko a vybudoval experimentální elektrárnu na řece Ilz, píše Kufner. Na stavbu elektrárny byli v říjnu do Oberilzmühle dopraveni vězni z koncentračního tábora Dachau. Přibližně 40 vězňů bylo umístěno v bývalé garáži pro nákladní automobily o rozloze 45 metrů čtverečních. K nim pak přibyli ještě vězni z koncentračního tábora Mauthausen, který od listopadu 1942 tábor Oberilzmühle spravoval. Pro přibližně 70 vězňů byl na pile na prostoru pro sušení dřeva postaven obytný barák o rozloze 200 metrů čtverečních.

Kufner, který zemřel v roce 2004, píše, že na stavbě přehrady, na pile a v dílnách museli otročit především politicky a nábožensky pronásledovaní lidé z Čech a Polska, Židé, ale také kriminálníci. Informuje o nelidských podmínkách a těžkém životě v táboře. Ti, kteří pracovali na pile a v dílnách, byli spokojeni, protože i přes přísný zákaz jakýchkoli kontaktů mohli dostávat jídlo od civilního obyvatelstva. Ostatní museli pod přísnou ostrahou vykonávat nejtěžší práci na stavbě elektrárny a drtit cement holýma rukama, "až byli plní modřin a ran". Museli přihlížet, jak jsou jejich spoluvězni biti holemi kvůli podružnostem. Obzvláště přísné byly tresty za kontakt s obyvatelstvem nebo když si někdo vzal brambory či sáček s jídlem, které civilisté nechali ležet u silnice.

Přesto existovaly i malé záblesky lidské sounáležitosti. Kufner popisuje, že navzdory důmyslným bezpečnostním opatřením obyvatelé a zaměstnanci výzkumného zařízení riskovali své životy, aby vězňům pomohli. S vědomím správce a majitele statku se do tábora pašovaly brambory. Při fiktivních opravách střechy se do komína sypalo obilí, aby ho ostatní mohli dole posbírat, odnést do baráků a v noci rozemlít na krupici, kterou táborový kuchař přidával do polévky.

Zaznamenány jsou i případy úmrtí, píše Kufner. Na podzim roku 1944 zastřelil velitel tábora SS Hauptsturmführer Werner zdravotníka Biermanna, který byl obviněn z toho, že se příliš sblížil se jednou ženou. Po neúspěšném pokusu o útěk byli zastřeleni tři polští vězni. V dubnu 1945 přišel rozkaz z tábora Mauthausen k likvidaci všech vězňů. K veliteli tábora Wernerovi se ale rozkaz nedostal, protože ho před ním zamlčel Arno Fischer. Navzdory veškerému utajení se jedné administrativní pracovnici výzkumného střediska podařilo zachránit jednoho vězně před smrtí a pomoci mu a dalším třem vězňům k útěku. 24. dubna 1945 uprchli do Rudertingu, odkud se s uprchlickou karavanou uprchlíků vydali směrem na Passau, odbočili na Ries k přehradě a došli na Stuhlberg a Unterlimbach u Salzwegu. Čtyři z nich ukryl dělník z pily a jeho rodina, který je na základě varování před vyzrazením poslal dále na Leitzingův statek, kde je přijali a ukryli na půdě. Odtud vyhlíželi postup amerických vojáků ze Straßkirchenu. "Byli to jejich osvoboditelé," říká Kufner. Kufner píše, že zachráněné vězně přivezli do Oberilzmühle v džípu. Tábor byl již rozpuštěn. Američtí vojáci zatkli vedoucího tábora a všichni vězni přežili.

Po osvobození postavilo pět bývalých polských vězňů kříž z dubových prken jako připomínku bolestné doby. Během výstavby nové elektrárny byl kříž odstraněn a tábor byl později zbourán. V roce 1979 chtěl jeden z bývalých vězňů ukázat toto místo svého utrpení vlastní rodině, ale "nic zde nenašel". To přimělo Kufnera k iniciativě za vybudování dnešního pomníku, který byl na místě bývalého koncentračního tábora postaven za finanční podpory místního sdružení SPD Salzweg-Straßkirchen, obce a soukromých dárců. Dne 15. října 1983 byl pomník slavnostně odhalen za přítomnosti bývalých vězňů Johanna Kuneše z Lanškrounu a Karla Klemma z Norimberka. Své utrpení si spoluvězni zaznamenávali na podlahová prkna, která zde byla později objevena.

Popisky k fotografiím:

Na fotografii z roku 1943, kterou poskytl Günther Eckerl z pasovského městského archivu, je zachycen nuceně nasazený dělník (zleva) z pobočného tábora Pasov I – Oberilzmühle se zaměstnanci a ředitelem technických služeb Karlem Brunnerem (vpravo) v areálu koncentračního tábora. Foto: soukromá sbírka

Pomník na místě bývalého pobočného tábora Mauthausen-Oberilzmühle připomínající jeho oběti. Foto: Wildfeuer